They offer different flash templates with latest features.

Jak správně zalévat - a přitom šetřit


Každý, kdo nemá vlastní studnu a je odkázán na zalévání věčně žiznivých trávníků, záhonů a keřů vodou z vodovodu, potvrdí, jak drahé dnes zavlažování je. Vynásobíte-li cenu jednoho krychlového metru vody plochou pozemku a průměrnou roční spotřebou vláhy na m2, zjistíte, kolik korun za žíznivost Vaší zahrady za rok zaplatíte. V našich středoevropských podmínkách potřebují rostlinky pěstované na jednom plošném metru záhonků kolem 10 litrů vody denně, v parných dnech je nutné příděl vody zvýšit i na dvojnásobek.

Nelze se divit, že roste zájem o jakoukoliv techniku či dobrou radu, jak šetřit s každou kapkou vody. To, co nedodá příroda v podobě deště, musíme dodat uměle - automatickým zavlažováním!

Desatero správného zavlažování

1 Vláhu nejlépe přijímají a zadržují záhony s nakypřenou a alespoň zčásti provzdušněnou půdou. Nepropustná spodina má za následek vytlačování vzduchu z půdy přebytečnou vodou, půda se tím ochlazuje a okyseluje.
2 Lepší je zalévat důkladně a méně často než často a málo. Voda se má přitom dostat až ke kořenům. Pokud zálivka pronikne jen málo do hloubky, snaží se kořeny rostliny „jít za vodou“, jsou-li pak mělce pod povrchem, mohou přeschnout.
3 Zalévat se má časně ráno, kdy je půda ještě chladná, nebo později k večeru. Voda se tak rychle neodpařuje, ale vsákne se a rostliny nebmohou utrpět tepelný šok. Ráno můžeme bez obav postřikovat i listy, večer se však doporučuje zalévat pouze v oblasti kořenů. kdybychom večer stříkali na listy, zástaly by dlouho mokré, což může podpořit výskyt a rozšíření houbových chorob.
4 Nezáléváme prudkým proudem vody. Horní vrstva půdy se rozbahní a voda odteče, aniž by se vsákla ke kořenům.
5 Pro efektivní využití vody je dobré zalévat „dvoufázově“: půdu nejprve lehce pokropíme a teprve po několika minutách řádně zaléváme.
6 Při kropení má voda na choulostivější rostlinky dopadat jemněji rozprášena shora. Zalévání mocnějším proudem ze strany může ještě nezakořeněné sazenice vyvrátit.
7 Voda k zalévání má být teplá asi jako půda, nebo i teplejší. Ledová sprcha může v parném létě rostlinky nenapravitelně poškodit. Vodovodní i studniční vodu proto při zalévání konví načerpáme hned ráno do větší nádoby postavené na slunci, aby zteplala, z vodovodní vody přitop vyprchá chlór, který rostlinkám nesvědčí. Také použitím rozprašovací pistole nebo koncovky s jemnějším sítem se rychlý průtok vody zpomaluje a jemně rozptýlené paprsky se před dopadem na rostlinu mají čas „temperovat“.
8 K zálivce se nejlépe hodí dešťová voda, kterou zachytíme do vhodných nádob z okapové roury. Tato voda je měkká, což znamená, že se v ní snadno rozpouštějí nerostné živiny obsažené v půdě, navíc v nádobě zteplá. Voda, která ve středoevropských podmínkách naprší na plochu střechy rodinného domku, může ušetřit až polovinu výdajů za ročně spotřebovanou vodu z vodovodu. Voda ze střech prašných měst má ovšem po první spršce v sobě řadu nečistot i škodlivin, proto se s jejím sběrem z okapu má začít až poté, co začínající déšť prach ze střechy smyje.
9 Hodně vody k zalévání ušetříme nastýlkou organické hmoty, tzv. mulčováním. Obvykle se doporučuje pokrýt záhon 3 až 5 cm vysokou vrstvou směsi rašeliny, slámy, drcené kůry a kompostu. Odpadne tím nutnost provzdušňování půdy okapáváním, při kterém se mohou kořínky rostlin poškodit. Soustavným nastýláním organických materiálů se navíc zlepšují fyzikální vlastnosti půdy, zvláště pak schopnosti vstřebávat vodu.
10 Zadržet vláhu a šetřit tak zálivkovou vodu je možné i zakrytím osetých záhonů černou plastovou fólií, pórofólií nebo bílou netkanou textilií. Mulčovací fólie zabraňuje odpařování a díky otvorům proříznutým pro sazenice nebrání příjmu srážkové vody a přístupu vzduchu do půdy. Pod tmavou fólií se půda více zahřívá, což prospívá zejména jahodám, zelenině a teplomilným rostlinám.